Tento blog je věnovaný kočkovitým šelmám
Adminka blogu
hanysek

Puma vs. Grizzly

9. listopadu 2009 v 9:59 | hanysek |  puma

pokračování v minulém videu
 


Puma vs. Medvěd

9. listopadu 2009 v 9:57 | hanysek |  puma


Puma vs. Vlk

9. listopadu 2009 v 9:57 | hanysek |  puma


lev perský

3. listopadu 2009 v 20:53 |  lev
Lev Perský
Lev perský- také nazýván lvem indickým a lvem asijským (Panthera leo persica) . Nyní žije pouze 200-300 zvířat tohoto druhu a proto je tento lev chráněný a kriticky ohrožený. Žijí pouze v oblasti Gir Forest. Je menší než lev africký, vespod na břiše má podélný kožní záhyb a samci mají poměrně kratší hřívu. Smečky samic jsou menší, tvoří je většinou dvě příbuzné samice a jejich mláďata.


Perský lev patřil mezi menší poddruhy lva. Základní zbarvení těla bylo špinavě šedožluté až šedavě hnědoplavé, tedy relativně tmavší. Samci měli výraznou, oproti zbytku těla tmavší (až temně hnědou) hřívu, sahající v některých případech i na část břicha.



Fyziologická charakteristika
Samci, dobře rozpoznatelní podle hřívy, mohou vážit 150-225 kg. Samice dosahují hmotnosti 120-150 kg. Největší africký lev držený v zajetí vážil 366 kg.
Samci dosahují délky 170-250 cm. Samice zhruba 140-175 cm. Ocas měří 70-100 cm a je zakončen střapcem, který v sobě ukrývá zhruba 5 mm dlouhý trn. Lvi jsou jediné šelmy, které tento střapec mají. Jeho funkce je dosud neznámá. V divočině se lvi dožívají až 15 let, v zajetí to může být až o deset let více.
Kožich bývá zbarven různě - Od světle žluté přes načervenalou až po tmavě hnědou. Hříva samců bývá světle žlutá až černá. Břišní partie bývají světlejší, střapec na ocasu je vždy černý.

Potrava a lov
Lvice loví ve smečkách, obvykle v noci nebo za úsvitu. Jejich kořistí se stávají hlavně vetší savci jako jsou antilopy, pakoně, buvoli a zebry, ale také menší zvířata jako zající a ptáci. Nepohrdnou ani zdechlinami, které usmrtila jiná zvířata jako hyeny a jiné psovité šelmy. V některých lokalitách se lvi začali soustředit na pro ně jinak nezvyklou kořist, sloní mláďata, která loví v území řeky Savuti a také v Linyanti, kde se naučili lovit hrochy. (Savuti a Linyanti jsou řeky národního parku Chobe v Botswaně.) Jsou známy případy, kdy extrémní hlad dovedl lva až k usmrcení mladých slonů, časem začali napadat i dospělejší slony a příležitostně také dospělé jedince.
Lvíčata se učí lovit už ve třech měsících, ale většinou se nestanou úspěšnými lovci před dosažením alespoň druhého roku života. Lvi dokáží vyvinout rychlost až 90 km/h, ale postrádají vytrvalost jiných kočkovitých šelem. Proto se nejdříve musí za svou kořistí plížit alespoň do vzdálenosti 30 metrů. Obvykle někteří lvi spolupracují a snaží se obklíčit stádo z několika míst. Jejich útok je rychlý a smrtící, lvice se snaží dohnat kořist rychlým sprintem a závěrečným výpadem doprovázeným dlouhým skokem a vytaženými drápy. Kořist většinou usmrtí zardoušením. Protože lvi loví na otevřeném prostranství, kde mohou být lehce kořistí zpozorováni, týmová práce ve smečce zvyšuje úspěšnost lovu. Smečka také pomáhá lvům při ubránění již ulovené kořisti před ostatními predátory, například hyenami (ty mohou zdechlinu ucítit i na vzdálenost několika kilometrů). Samci se ve smečce většinou na lovu nepodílejí, ale pokud se smečka snaží ulovit nějaká větší zvířata jako jsou buvoli, zapojí se také.
Dospělá lvice sežere za den zhruba 5 kg masa, samec spotřebuje až 7 kg.


lev africký

3. listopadu 2009 v 20:00 |  lev


Lev africký


Lev africký (Panthera leo)
- nejznámější kočkovitá šelma
Pro velkolepý dojem, kterým působí dospělý samec lva s mohutnou hřívou, nazvali lidé tuto šelmu "král zvířat".
Obývá otevřené krajiny porostlé keři a roztroušenými stromy. Je jedinou kočkovitou šelmou, která žije ve větších skupinách, obyčejně rodinách, často i 20 až 30 členných. Tvořeny jsou jedním nebo dvěmi dospělými samci a několika samicemi s různě starými mláďaty.
Dospělý lev dosahuje délky 2,7 m, výšky v lopatkách 97 cm a hmotnosti 250 kg (v britské ZOO až 375 kg).
Protože jsou lvice lehčí, běhají rychleji než ostatní samci. Nemají ani velkou nápadnou hřívu, proto se snadněji připlazí ke kořisti. Na lovu spolupracují tak, že několik lvic vyhlédnutou oběť nadhání směrem k ukryté lvici, která ji potom těžkými tlapami srazí k zemi a usmrtí zakousnutím do krku. Na krátkou vzdálenost vyvinou při lovu rychlost až 60 km/h, přičemž jednotlivé skoky mohou být až 12 m dlouhé. I když se o většinu ulovené kořisti postarají samice, první se vždy nažerou samci. Až potom žerou samice a mláďata.
Hladový lev sežere najednou až 30 kg masa. Potom je schopen prospat a prodřímat až 20 hodin, aby potravu strávil.
Lvice jsou velmi pozorné a starostlivé matky. Obvykle mívají tři až čtyři mláďata, o která se starají společně a střídavě si se lvíčaty hrají. Ty začínají žrát maso asi ve třech měsících, ale ještě během dalších měsíců stále sají mateřské mléko.


V Africe nenajdete většího dravce. Vypadá velmi majestátně, zvláště pak samec se svou nezaměnitelnou hřívou. Lev východoafrický Panthera leo somaliensis žije v rodinných tlupách. Při pozorování lvů dojdete k poznatku, že se dokáží po spořádání potravy, kterém dokáží pozřít až 35 kg a následném důkladném napití - bezděčně povalovat klidně i tři dny.
Zajímavé je, že pokud se nachází lvi v oblasti, kde je nedostatek potravy, projeví se to na počtu jejich potomstva. Při hojnosti potravy pak dokáže samice porodit každé dva roky až 5 mláďat.
Samec má za úkol obstavávat bezpečnost celé tlupy. Pokud dojde k jeho zabití, je ohrožen život i všech ostatních. Tlupa má své teritorium a pokud je překročí některý jiný samec, dojde k boji. Pokud překročí teritorium jiná lví mláďata, tak jsou bez milosti lvem zabita.
Hlasitý podvečerní a večerní řev lva má za úkol informovat okolí, že je zde pánem on. Celá smečka může mít až dvanáct jedinců, zatímco lvíčatům je dovoleno vše, starší mláďata musí o své místo ve smečce postupně "bojovat". Potravu loví většinou jen samice, které jsou výbornými lovci. Dokáži se připlížit k oběti absolutně neslyšitelně a neomylně zaútočit.


Popis obrázku chybí

irbis horský

3. listopadu 2009 v 15:21 |  irbis
irbis
Sněžný levhart, jeden z živočichů typických pro Tibet, je dnes na seznamu ohrožených druhů. Co o tomto živočichu víme?
Sněžný levhart, v zoologickém názvosloví irbis (lat. Uncia uncia, tib. sa), patří spolu s levharty, tygry nebo lvy a dalšími velkými kočkami do čeledi kočkovitých. Podobně jako ostatní levharti má irbis tělo dlouhé 100 až 130 cm, v kohoutku má výšku 60 cm. Samci váží asi 55 kg, samice 35 - 40 kg. Od běžných levhartů jej však odlišuje barva srsti a široký, dlouhý ocas. Srst má světle šedou s nádechem dožluta a s tmavošedými skvrnami. Může být až 12 cm silná, takže je dobře chráněn před chladem. Proti chladu jej chrání i ocas - až jeden metr dlouhý -, který dokáže omotat kolem těla. Hlavní funkcí ocasu je však pomáhat levhartovi při pohybu s rovnováhou.
Irbis se náročnému prostředí přizpůsobil i jinak: Pohyb po sněhu bez zabořování mu umožňují široké tlapky s měkkými polštářky, zatímco pohyb ve skalnatém terénu mu zase umožňují krátké přední končetiny a dlouhé končetiny zadní. V řídkém vzduchu může existovat díky zvětšené nosní dutině a dobře vyvinutým prsním svalům.
Vyskytuje se na velkém území ve Střední Asii od Afghánistánu po jezero Bajkal a východní Tibet - především v pohořích na Tibetské náhorní plošině a jejím okolí, v Tchien-šanu, Kchun-lunu a v pohořích v Sin-ťiangu. Odhaduje se, že jeho celková populace v roce 1996 čítala 3500 až 7000 kusů, z nichž 2000 až 2500 žilo v Tibetu. Obývá suché a polosuché křovinaté oblasti, travnaté porosty, step a jehličnaté lesy ve výšce 3000 až 4500 metrů. V Himálaji se však vyskytuje ve výškách i více než 5500 m, zatímco v severní části bychom jej našli i ve výškách 600 - 1500 m. Většinou se zdržuje ve skalnatém terénu.
Sněžný levhart je příležitostný predátor, schopný usmrtit kořist třikrát těžší než je sám. Jeho hlavní kořistí je kozorožec horský a nahur modrý, loví však i antilopy, jeleny, vlky, menší živočichy jako svišť, pika, zajíci, malí hlodavci a ptáci. Je-li kořisti nedostatek, stává se, že sněžný levhart zaútočí na domácí zvířata.
Aktivní je především za úsvitu a soumraku. Samci a samice žijí samostatně. Dospělosti dosahují ve věku dvou až tří let. Mláďata se rodí nejčastěji v květnu a červnu a v jednom vrhu je až pět mladých, většinou však dvě nebo tři. Oči otevírají až po jednom týdnu nebo i později, ale od věku dvou měsíců jsou mláďata velmi čilá. Matku opouštějí po přečkání první zimy, kdy také začínají samostatně lovit. Ve volné přírodě se dožívají věku 10 až 12 let, v zajetí až 21.
Sněžné levharty nejvíce ohrožuje pytlačení. Jsou loveni kvůli kožešině, kostem a dalším částem těla. Jejich kosti se totiž používají v tradiční čínské medicíně - někdy jako náhražka tygřích kostí. Po jejich kožešině je na černém trhu velká poptávka, takže se prodávají za trojnásobek ceny běžné levhartí kožešiny. Kromě toho sněžné levharty někdy usmrcují pastevci, kterým za nedostatku potravy decimují stáda. Neméně důležitým faktorem je zmenšování a znehodnocování jejich přirozeného prostředí.
Podle The Endangered Mammals of Tibet, DIIR 2005
Mohlo by vás zajímat:
- Irbis se vyskytuje ve 12 zemích: v Afghánistánu, Bhútánu, ČLR, Indii, Kazachstánu, Kirgizstánu, Mongolsku, Nepálu, Pákistánu, Rusku, Tádžikistánu a Uzbekistánu.
- Doskočí do vzdálenosti až 10 metrů, což je šestinásobek délky jeho těla.
- Figuruje v Červené knize ohrožených druhů IUCN jako "ohrožený" druh, tedy ve stejné kategorii jako např. panda velká nebo tygr. Je zařazen do přílohy I úmluvy CITES, tzn. obchod s tímto druhem je v signatářských státech zakázán.

Velikost

Délka těla dosahuje s ocasem 180 - 220 cm, z čehož na ocas připadá 80 - 100 cm. Dospělý irbis může vážit 30 - 70 kilogramů, samci jsou mohutnější než samice.

Popis


Od ostatních velkých koček se liší mnoha znaky. Nápadné jsou dlouhé zadní končetiny, uzpůsobené ke skákání a velmi dlouhý ocas. Typická je široce stavěná lebka s klenutým čelem. Prostorná nosní dutina je přizpůsobením k vysokohorským podmínkám a pomáhá mu ohřívat vdechovaný studený vzduch. Zbarvení srsti je světlé, žlutošedé až světle okrově šedomodré. Kresba je černá tvořená okrouhlými plnými skvrnami a prázdnými rozetami. Srst je velmi dlouhá, v zimě dosahuje délky až 6 cm, v létě do 4 cm, osrstěné jsou i tlapy.

Ekologie


V poměrně chudých horských podmínkách mají jeho teritoria rozlohu až několik set km2, někdy se uvádí i více než 1000 km2. Obývá hory ve výškách 2000-4000 m n.m., v zimě sestupuje i mnohem níže, kdežto v létě není neobvyklé jej zastihnou až v 6000 m n.m. Je známý svými akrobatickými skoky, kterým se nemůže rovnat žádná jiná velká kočka. Dokáže překonat kolmé skalní stěny jen po několika výčnělcích. O jeho chování v přírodě není příliš mnoho informací. Na lov se vydává především v noci. Ve dne se ukrývá v křovinách, skalních rozsedlinách nebo jeskyních. Kořist uchvacuje ze zálohy, kde na ni číhá na příhodném místě nebo se k ní blíží plížením a v konečné fázi ji napadne dlouhým skokem. Loví převážně horské kozy a ovce, tahry, kozorožce, kabary, sviště, větší ptáky, divoká prasata a menší druhy savců. V nouzi se spokojí i s hlodavci nebo napadá domácí zvířata. Člověka napadne jen ve výjimečných případech, kdy se cítí ohrožený. Jinak se mu raději vyhne a případy lidožroutů nejsou známé. Svá teritoria označuje především močí. K páření dochází v jarních měsících, samice je březí 90 - 103 dnů. Nejčastěji rodí v dubnu až červnu 2 - 3 mláďata, jen výjimečně jich může být až 5.

Rozšíření

Obývá vysoké hory Střední Asie, najdeme jej v Himálajích, Pamíru, Altaji a Ťan-Šanu. Žije tedy od břehů Bajkalu až po Mongolsko, Nepál a Tibet.

puma americká

3. listopadu 2009 v 14:33 |  puma

Puma americká (Puma concolor)
Je to největší kočkovitá šelma Ameriky a také největší zástupce malých koček. Označuje se i jako kuguár, kaguár nebo i horský, stříbrný a americký lev.
.

Alternativní názvy

Vědecké

  • Felis concolor (staré jméno)

Lidové

  • kaguár
  • kuguár
  • lev horský (či horský lev)
  • lev stříbrný (či stříbrný lev)
  • lev americký (či americký lev)
  • a další

Popis

  • Výška v kohoutku: 61-76 cm
  • Délka těla: 95-243 cm
  • Délka ocasu: 53-82 cm
  • Hmotnost: 27-102 kg


  • je velikostí srovnatelná s levhartem, i když velikost se liší podle poddruhu a zeměpisné šířky, kde žije. Pumy, které obývají tropické oblasti, jsou menší než ty, které žijí blíže k pólům. Samci jsou o polovinu větší než samice.
  • Puma americká je štíhlá, svalnatá kočka, hlava je v poměru k tělu malá a obličejová část je krátká. Má krátké a kulaté uši. Jsou velmi silné a mrštné, k tomu jim napomáhají silné končetiny a velmi dlouhý, tlustý ocas. Pánevní končetiny jsou delší než přední, to jim dává sílu k dlouhým skokům (až 12 m do dálky, 5 m do výšky). Srst je jednobarevná, žlutohnědá, červenohnědá, hnědošedá i všechny odstíny mezi, záleží na poddruhu. Pumy tropických oblastí bývají zbarveny více do červena. Výskyt černé, melanotické pumy nebyl vědecky potvzen. Břicho a pysky jsou vždy světlejší až bílé, konce uší a špička ocasu jsou černé. Koťata jsou tmavě skvrnitá, na ocase mají tmavší kroužky.
  • Existují i velmi světlé, leucistické pumy, a velmi tmavá barevná varieta, i když puma je jedna z mála kočkovitých šelem, u které se nevyskytují melanističtí jedinci.
  • Pumy patří, ač se to nezdá, mezi malé kočky, jejich nejbližším žijícím příbuzným je jihoamerický jaguarundi, šelma jen o málo větší než kočka domácí.
  • Stejně jako ostatní malé kočky neumí řvát, ale přede, a je příbuznější domácím kočkám, než lvům.

Rozšíření, stanoviště

Rozšíření pumy americké

  • Puma je společně s kočkou divokou, rysem ostrovidem a levhartem skvrnitým kočkovitá šelma s největším areálem rozšíření. Obývá obě Ameriky, od Kanadského Yukonu přes Andy až k jižnímu cípu Jižní Ameriky. Před příchodem bílých osadníků žily na celém území dnešních Spojených států, z východního pobřeží ale kvůli člověku vymizely a na Floridě jsou kriticky ohrožené.
  • Pumy se nevyhýbají žádnému vhodnému prostředí, žijí ve všech nadmořských výškách (0 - 4500 m. n. m), daří se jim v horách, v jehličnatém, smíšeném i listnatém lese, v tropických pralesích i ve stepích. Vyhýbají se snad jenom místům, kde žijí jaguáři. Výborně šplhají i plavou, i když nerady.
  • Jejich přizpůsobivost je často dostává do konfliktu s člověkem.

Biologie

  • jsou to samotáři, setkávají se jen v době páření. Teritoria dospělých samců mívají rozlohu kolem 250 km², teritoria samic bývají menší, 50 až 150 km².
  • Velikost teritoria ale závisí na množství vhodné kořisti a může se pohybovat od 1,000 km² až k pouhým 25 km². Teritorium si vyznačuje močí a škrábanci v půdě nebo ve sněhu, skutečné boje mezi jedinci bývají vzácné.
  • Oblíbenou kořistí pumy americké jsou kopytníci, jako je jelenec ušatý, jelen lesní a další druhy jelenů. Loví i menší zvířata, jako jsou ursoni, bobři, pásovci, divoká prasata, veverky, králíci, mývali, skunkové, malí hlodavci a dokonce i hmyz, jako jsou sarančata. Loví také jiné predátory, jako jsou kojoti nebo aligátoři. Mršinami se živí jen málokdy. Mohou napadat i dobytek nebo jiná domácí zvířata, útoky přímo na člověka jsou poměrně vzácné.
  • Loví ze zálohy, ke kořisti se nejprve připlíží a uchvátí ji jediným skokem, často zezadu. Přidrží si ji drápy a usmrtí ji jediným prokousnutím vazu. Ulovenou kořist pak odtáhnou (unesou až sedminásobek své váhy) a zahrabou nebo ukryjí pod vegetaci, kde je chráněná před ostatními masožravci, a kde se k ní puma může vracet, aby se nasytila.

Koťata

  • Pumy nemají žádné období rozmnožování, v Severní Americe ale většina koťat přichází na svět na konci zimy nebo brzy na jaře.
  • Samice je v říji 8 dní. Hlasitým voláním přivábí samce, kteří mezi sebou bojují o právo se s ní spářit.
  • Březost trvá 90 - 98 dní. Koťata se rodí v doupatech vystlaných mechem a listím, ve skalních stěrbinách, jeskyních, v houštinách a na podobných chráněných místech.
  • Bývají 2-3, každé váží 220-500 g. Mají modré oči a skvrnitou srst, kresba se ztrácí až v 6 měsících věku.Maso začnou jíst už v 6 týdnech, ale matka je kojí až 3 měsíce. S matkou zůstávají i po odstavu, až dva roky. Sourozenci spolu zůstávají ještě déle, i několik měsíců po té, co se osamostatnili.
  • Samice pohlavně dospívají v 29 měsících, samci o něco později. Rozmnožovat se ale začnou, teprve když mají vlastní teritorium.
  • V přírodě se dožívají 8 - 10 let, v zajetí mohou žít přes 20 let.
  • Kromě člověka je jejich jediným přirozeným nepřítelem medvěd baribal.
  • V zajetí se dobře rozmnožují, jsou proto častými chovanci zoologických zahrad. Od mládí chované pumy se dají ochočit, někdy se dokonce chovají i jako zvířata v zájmovém chovu, tzn. doma jako "mazlíček".

Poddruhy

Je známo až 24 poddruhů pumy americké, rozdělených podle barvy, místa výskytu a preferovaného stanoviště.
Některé poddruhy jsou vyhubené, floridský panter, tedy P. c. coryi, je kriticky ohrožený.
  • P. c. acrocodia - jihozápadní Mato Grosso, Bolívie, severní Argentina
  • P. c. anthonyi - jižní Venezuela
  • P. c. araucana - Chile, Argentina
  • P. c. azteca - Arizona, Nové Mexiko
  • P. c. bangsi - západní Kolumbie, západní Ekvádor
  • P. c. borbensis - Amazonská nížina
  • P. c. browni - Arizona
  • P. c. cabrera - západní a střední Argentina
  • Puma kalifornská (P. c. californica) - Kalifornie
  • P. c. capricornensis - jihovýchodní Brazílie až severní Argentina
  • Puma brazilská (P. c. concolor) - Venezuela, Guyana
  • Floridský panter (P. c. coryi) - Arkansas, Louisiana, Florida
  • Puma kostarická (P. c. costaricensis) - Nikaragua až Panama
  • Puma východní (P. c. cougar) - Tennessee až východní Michigan
  • P. c. greeni - východní Brazílie, jižní část Amazonské nížiny
  • P. c. hippolestes - Severní Dakota, Wyoming, Colorado
  • P. c. hudsomi - jižní a střední Argentina
  • P. c. improcera - Kalifornie
  • P. c. incarum - severní Peru, jižní Ekvádor
  • P. c. kaibabensis - Nevada, Utah, severní Arizona
  • P. c. mayensis - Mexiko až Honduras
  • Puma kanadská (P. c. missoulensis) - Britská Kolumbie, Idaho, Montana
  • P. c. oregonensis - Britská Kolumbie, Washington, Oregon
  • P. c. osgoodi - střední a východní Bolívie
  • Puma patagonská (P. c. pearsoni) - Patagonie, jižní Chile
  • P. c. puma - Chile a západní Argentina
  • P. c. schorgeri - Minnesota, Wisconsin, Kansas, Missouri
  • P. c. stanleyana - Oklahoma, Texas, sever a východ Mexika
  • P. c. vancouverensis - ostrov Vancouver
http://www.ezoo.cz/files/foto/62.jpg


hádanka

2. listopadu 2009 v 16:16 |  hry

co to je SoZo?


gepardi

1. listopadu 2009 v 8:29 |  gepard

Výskyt

Gepard se vyskytuje v téměř celé Africe, i když na některých územích už jen ostrůvkovitě. Najdeme ho nejčastěji na otevřených prostranstvích jako jsou savany a polopouště, ale také na křovinatých savanách.

Fyzický popis

Gepard patří mezi kočkovité šelmy, ale svojí stavbou těla spíš připomíná šelmy psovité. Samci jsou o něco větší než samice. Má štíhlé tělo s klenutým hrudníkem a vtaženým břichem. Hlava je poměrně malá a čelisti jsou slabé s malými zuby. Nozdry jsou velké a široké. Srdce, játra i plíce jsou také velké, právě kvůli gepardově rychlosti. Dlouhé nohy, páteř i ocas mu propůjčují vlastnosti sprintera. Na nohou má nezatažitelné drápy, které slouží spolu s ocasem k prudkým změnám směru. Srst je krátká, na zátylku delší. Základní zbarvení je od žlutobílé po světle rezavě hnědou. Celé tělo je pokryté černými skvrnami, které jsou plné. Od očí k ústním koutkům vedou černé proužky. Břicho a vnitřní strany nohou mají světlejší podkladovou barvu. Na ocase je několik černých kroužků, tyto prsteny má každý gepard jiné a je možné je podle nich velice dobře identifikovat. Špička ocasu je bílá. Mláďata mají hřbetní hřívu, která je stříbřitěčerná. Toto zbarvení začínají ztrácet ve 3 měsících, ale někdy je ještě patrné ve dvou letech.

Chování

Gepard je nejrychlejší savec na světě. Je to samotářský lovec a ve skupinách se zdržují pouze mladí samci nebo samice s mláďaty.

Potrava a lov

Gepard je lovec, proto ho obvykle neuvidíme požírat mršiny. Je to poměrně slabá šelma a tak nemá sílu ukrást kořist jiným predátorům. Loví nejčastěji malé antilopy a gazely, pakoně ale také menší savce například zajíce a občas i ptáky. Někdy vysedává na vyvýšeném místě, pozoruje okolí a vyhlíží potencionální kořist. Loví tak, že se ke kořisti pomalu přibližuje a svými dokonalými smysly si vybírá oběť. Jakmile je asi 50 metrů od kořisti vyrazí. Díky své obrovské rychlosti (přes 120 km/h) a neuvěřitelnému zrychlení (100 km/h za cca 2.5 sekundy) se velkými skoky (dlouhými až 8 metrů) přibližuje k oběti. Páteř v tomto případě pracuje jako pružina a ohýbá se do tvaru písmene S a ocas slouží jako kormidlo, pro náhlé změny směru. Sprint je krátký, většinou trvá kolem 20 sekund a zřídka bývá delší než 1 minuta. Pokud v této době nedostihne oběť, lovu se vzdává. Protože se jeho tělo při tak velkém vypětí přehřívá i přes rozšířené nozdry a horní cesty dýchací. Úspěšnost lovu se odhaduje kolem 30%. Při dostižení oběti, malá zvířata zabíjí kousnutím do hlavy. Větší zvíře zezadu porazí tlapou a zakusuje se do hrdla.

Rozmnožování

Samci i samice žijí odděleně. Pouze v období páření se setkávají. Samčí teritorium je větší a může se překrývat s teritorii několika samic. Samice po 90-95 denní březosti vrhne 1-5 mláďat a stěhuje malé gepardy každých pár dní, protože lvi a jiní predátoři zabíjí její mláďata. Při shánění potravy totiž musí mláďata opustit a tak se až 90% gepardů se nedožije dospělosti. Malí gepardi následují matku kolem šestého týdne a jsou odstaveni ve věku 3-6 měsíců. S matkou zůstávají 13-20 měsíců. Mladé samice opouští teritorium matky a zdržují se poblíž něj i v dospělosti. Toto ale neplatí o mladých samcích, kteří se z rodného teritoria naopak vzdalují.

Způsoby komunikace

hlasová:
čichová:
tělesná:

Ohrožení a ochrana

Gepard je zapsaný na červeném seznamu IUCN v kategorii: zranitelný - VULNERABLE (VU), stupeň C2a(i).

rys ostrovid

1. listopadu 2009 v 8:08 |  rys

VzhledKliknutím zavřete..

Pro představu velikosti rysa ostrovida bych opět využila srovnání s kočkou domácí - rys je asi třikrát větší a váží přibližně 20 kg. Na rozdíl od ní je však rys velice plachý, má delší nohy a kratší ocas. Typickým znakem této větší kočičky jsou černé chomáčky chlupů na konci uší.
Jeho tlapy jsou poměrně velké, zabraňují mu, aby se při svých toulkách zasněženými oblastmi propadal do hlubokého sněhu. Během zimy srst na tlapách ještě zhoustne, zvětší se tak jejich plocha a tím i schopnost rysa pohybovat se po sněhu.
Základní barva jeho srsti je šedá s žlutavým až rezavým zabarvením a s hnědými až červenohnědými skvrnami. Čím dále na sever rys žije, tím světlejší má srst, aby byl co nejlépe maskován v zasněžené krajině.
Charakteristickým znakem všech rysů jsou trojúhelníkovité uši s černými chomáčky chlupů na konci. Díky nim dokáže skvěle lokalizovat zvuky vydávané drobnými živočichy

Rozšíření

Ještě koncem 19. století obýval rys ostrovid téměř celou Evropu, Střední Východ a většinu střední a severní části Asie. V současnosti je oblast jeho výskytu podstatně menší. Dnes jeho evropské teritorium zahrnuje pouze území Norska, Švédska, Finska, přes Švýcarsko a Německo na jih až po Řecko. V Asii obývá území pobaltských republik, severní oblasti Ruska, celou tibetskou plošinu a areál jeho výskytu zasahuje až do Číny.
Základním životním prostředím rysa je les, v horách může vystupovat až na hřebeny. V Evropě a v severní části Ruska žije v oblastech s rozsáhlými lesy a s hojným výskytem srnčí zvěře, zatímco ve střední Asii obývá otevřenější oblasti s řidším porostem. Vyskytuje se i na svazích Himalájí, kde žije v neúrodných kamenitých oblastech porostlými pouze kosodřevinou.
Rys patří k původním druhům naší savčí fauny. Dříve se vyskytoval na celém našem území. Vlivem osídlení, postupného odlesňování krajiny, změnou skladby lesů a přímým pronásledováním člověkem byl však v 19. století vyhuben. (Poslední spolehlivý doklad o výskytu v Čechách je z roku 1885.) Téměř jedno století potom nebyl v Čechách vůbec, na Moravě se objevovali pouze zatoulaní migrující jedinci z horských oblastí západních Karpat. V letech 1982 - 1989 však bylo na Šumavu vypuštěno 17 karpatských rysů, kteří se stali základem prosperující populace. Od té doby se rysové rozšířili do více oblastí Česka - Labské pískovce, Jeseníky, Beskydy a možná i do dalších. Tato krásná kočkovitá šelma se tak opět stává součástí naší fauny.

Způsob života a potrava

Rys žije i loví jednotlivě, sdružuje se pouze v době páření, popřípadě loví matka s mláďaty. Obývá velké teritorium, které značkuje trusem a močí, někdy překonává velké vzdálenosti, což umožňuje jeho rozšíření mimo areál stálého výskytu. Ve svém teritoriu nestrpí divoké kočky ani lišky. Když je teritorium vylovené, přestěhuje se na nové území.
Vyhledává nejraději skalnatý terén s hustým podrostem, který mu poskytuje dostatek úkrytů. Skrýšemi pro něj tedy mohou být houštiny, skalní rozsedliny, duté kmeny, vzácněji i doupata po liškách nebo jezevcích. Tento samotářský lovec je velmi plachý a člověku se vyhýbá.
Jako lovec je rys nejaktivnější v ranních a večerních hodinách. Jeho hlavní potravou je srnčí zvěř nebo v některých oblastech uměle vysazení mufloni popřípadě kamzíci. Loví však také drobné hlodavce, ptáky, lišky, zatoulané a zdivočelé psy, kolouchy a ti nejsilnější rysové i slabší laně. Někdy strhne i nechráněné ovce.
Na kořist útočí z úkrytu a po jejím dopadení použije své silné, krátké čelisti vybavené 28 zuby, z nichž 4 jsou tesáky ostré jako dýky, a prokousne hrdlo oběti a zlomí jí vaz. Většinou mu padnou za oběť zesláblí či nemocní jedinci. Pokud se mu podaří ulovit něco většího, starostlivě si to ukrývá. Zajíc mu tak může vystačit na dva dny, srna až na týden.
Při lovu mu pomáhá jemný čich, schopnost skákat až 5m daleko a velice ostrý zrak. Stejně jako jeho menší domácí příbuzná vidí rys i za šera. K tomu, aby v noci viděl, mu stačí šestkrát méně světla, než kolik potřebují lidé. Oči kočkovitých šelem mají totiž za sítnicí reflektivní vrstvu, která slouží jako zrcadlo a skrz sítnici odráží světlo zpátky. Když se tedy kočka v noci podívá přímo na vás, její oči světélkují jako skleněné kuličky. To si klidně můžete ověřit doma na vašem kočičím mazlíčkovi.

Rozmnožování

Když je rysí samice připravena se pářit, začne vydávat signály pachovými značkami a typickým vřeštěním. K páření dochází nejčastěji v únoru až dubnu. Po zhruba 70 dnech březosti se samici rodí většinou 2 - 3 slepá mláďata. Oči se jim otvírají po dvou týdnech a matčino mléko sají 2 - 3 měsíce. S matkou však zůstávají déle, protože se od ní musí naučit lovit.
Mláďata se osamostatňují asi po 10 měsících a pohlavně dospívají zhruba ve dvou letech. V přírodě se rys dožívá v průměru 17 let (v zajetí až 24 let).

Ochrana

Dle vyhlášky 395/1992 sb se jedná se o silně ohrožený druh naší fauny. Mimo to je zařazen mezi chráněnéd druhy CITES.
český názevrys ostrovid
latinský názevLynx lynx
hlavní znakyštětičky na uších, krátký ocas
délka80 - 130 cm, ocas 11 - 24 cm
hmotnostokolo 20 kg
délka života16 - 18 let ve volné přírodě, až 24 let v zajetí
způsob životasamotář
rozšíření světEvropa, Asie
rozšíření ČRŠumava, Beskydy, Jeseníky
potravahlodavci, zajíci, srnčí zvěř
doba březosti70 dní
počet mláďat2 - 4
ochranaChráněný


Kam dál