Tento blog je věnovaný kočkovitým šelmám
Adminka blogu
hanysek

Říjen 2009

slovní fodbal

31. října 2009 v 22:01 hry
ja začínám


číča

tygr ussuriáncký

31. října 2009 v 20:12 tygr
  • Zeměpisné rozšíření: Dálný východ- dnes jen Mandžusko a Korea, dříve až k Bajkalu
  • Biotop: tajga, husté porosty kolem řek a jezer, jehličnatý les, listnatý a smíšený les
  • Potrava: divoká prasata, srnci a jeleni, příležitostně medvědi, i menší živočichové. Větší kořist si tygr ukrývá a opět se k ní vrací, živá kořist.
  • Rozměry: hmotnost samců až 300 kg, samic kolem 100 kg, délka těla s ocasem 1,9-3,3 m, výška v kohoutku 1,1-1,25 m
  • Rozmnožování: Samice je březí 104-107 dní, rodí 1 až 5 (6) mláďat, která vodí až do věku 2 let. Samec žije samotářsky.
  • Věk: 18-20 let
  • Zajímavosti: Ve volné přírodě přežívá posledních 200-300 jedinců, stav v zajetí je asi 1000 jedinců. Je to největší kočkovitá šelma Výborně plave a na lov vychází i za dne.
Tygr ussurijský
Tygr ussurijský


Vědecká klasifikace
Říše:Živočichové (Animalia)
Kmen:Strunatci (Chordata)
Třída:Savci (Mammalia)
Řád:Šelmy (Carnivora)
Čeleď:Kočkovití (Felidae)
Podčeleď:Velké kočky (Pantherinae)
Rod:Panthera
Druh:Tygr džunglový (Panthera tigris)
Poddruh:Tygr ussurijský (Panthera tigris altaica)
Binomické jméno
Panthera tigris altaica
Temminck, 1844

tygr sumatráncký

31. října 2009 v 20:10 tygr
Detail tváře Tygra Sumaterského
  • Zeměpisné rozšíření: ostrov Sumatra
  • Biotop: husté lesy i travnaté oblasti, tropický les, travnaté území
  • Potrava: střední a větší iobratlovci do velikosti jelena, živá kořist
  • Rozměry: délka těla 140-180 cm, délka ocasu 60-80 cm, výška v kohoutku 80-90 cm, hmotnost 115-180 cm
  • Rozmnožování: Samice je březí 102-105 dní a rodí 2-4 bezmocná mláďata, která jsou ukrytá v hustém podrostu.
  • Věk: až 25 let
  • Zajímavosti: Je nejmenším z pěti poddruhů tygra. Vzhledem k ostrovnímu areálu patří ke kriticky ohroženým druhům a je uveden v červené knize IUCN.
Vědecká klasifikace
Říše:Živočichové (Animalia)
Kmen:Strunatci (Chordata)
Třída:Savci (Mammalia)
Řád:Šelmy (Carnivora)
Čeleď:Kočkovití (Felidae)
Rod:Panthera

tygr indický

31. října 2009 v 20:08 tygr

Český název : Tygr indický - bílá forma
Latinský název : Panthera tigris
Třída : savci
Řád : šelmy
Popis : Tzv. bílí tygři jsou zvláštní formou tygra indického, nikoliv zvláštním druhem. Jak jméno napovídá, pochází z Indie. Bílé zbarvení srsti je znakem semialbiontismu, tedy částečného albionismu (nedostatku barviva). Od pravých albínů se liší modrým zbarvením očí a také zbarvení čenichu, tlamy, očních víček a polštářků je načervenalé (nikoliv růžové). Bílá barva srsti zvíře opticky zvětšuje, což mate soupeře. Pruhy jsou hnědé až tmavě šedé. Tygři jsou samotářští, obývají teritorium o velikosti 26 - 78 km2 (při dostatku potravy je území menší). První bílý tygr odchycený ve volné přírodě roku 1951, se dostal do soukromé sbírky maháradži z Rewy.

Když je samice připravena k páření, vydává pachové signály a charakteristický řev. Březí je 103 dní, poté rodí 2 - 3 mláďata. Samec se o ně nestará. Matka může znovu zabřeznout až po osamostatnění mláďat (cca po 1,5 roce). Tygři jsou schopni najednou spořádat až 18 kg masa, poté však nějakou dobu nežerou. Loví divoká prasata, dobytek a některé jelenovité druhy. V současné době jsou ohroženi vyhynutím, a to především kvůli pytlačení, ztrátou přirozeného prostředí a fragmentací populace. Příznivci čínské medicíny používají některé orgány z tygra pro jejich údajnou zázračnou moc. V důsledku kultivace krajiny se hranice lidských obydlí posouvají blíže k výskytišti tygrů, lidé se bojí o své životy i o svůj dobytek, a proto je střílí
Výskyt : Indie

zdroj: ZOO Liberec
Lexikon : savci
Mapa zoo : pavilon šelem
Mapa světa : Asie


lev kaspiský

31. října 2009 v 20:01 lev

Fyzický popis

Lev kapský byl podle dochovaných záznamů největším poddruhem lva. Měl mohutnou a tmavou hřívu, která zasahovala přes břicho až po slabiny. Lev je největší a nejsilnější africký predátor. Má výrazně vyvinutý pohlavní dimorfismus (dvojtvárnost) a samci jsou tak až o 40% větší než samice. Samci mají výraznou hřívu na krku, která u některých poddruhů pokračuje přes břicho až ke slabinám. Hříva samcům narůstá ve 2-3 letech. Barva hřívy je od pískově žluté až po tmavě hnědou.někteří samci jsou téměř bez hřívy. Hlava samců je mohutná a větší než hlava lvice. Uši jsou malé, zakulacené a mají vzadu černý pruh. Čelisti jsou mohutné a silné, vyrůstá z nich 30 zubů. Špičáky mohou dosahovat délky až 7cm. Čenich je silný a široký. Na pyscích, nad očima a na bradě má hmatové vousy, které pomáhají při orientaci ve tmě a jsou i důležitým smyslovým orgánem. Lvi mají silné, svalnaté a pružné tělo. Nohy jsou silné a zakončené zatažitelnými drápy, které dosahují délky až 7 cm. Srst je krátká, zbarvení těla je od šedožluté až po rezavě hnědou. Lvice mají břicho a vnitřní strany nohou světlejší, u samců není toto zesvětlení tak nápadné. Kolem čenichu a na bradě je bílá srst. Ocas je dlouhý, zakončený nápadným střapcem, ve kterém je rohovitý hrot.

Chování

Lvi jsou na rozdíl od ostatních kočkovitých šelem, společenská zvířata. Žijí ve smečkách, které mají 5-30 členů, někdy i více. Velikost smečky závisí na mnoha okolnostech (dostatek potravy, velikost teritoria,schopnosti samců ubránit smečku před ostatními samci, atd.). Ve smečce jsou 1-4 dospělí samci, kteří ji ovládají. Většinou se jedná o bratry nebo o samce, kteří se potkali v období dospívání a vytvořili tzv. koalici. V této koalici obvykle zůstávají do konce svého života. Zbytek smečky tvoří samice a mláďata různého věku. Samci mají za úkol bránit ostatním samcům ve vstupu na jejich území a k tomu potřebuje být samec v plné síle vždy připraven hájit svoje území a rodinu. To také částečně vysvětluje jejich lenost. Samci si označují teritorium pachovými značkami a také svým řevem, který je slyšitelný na několik kilometrů. Při bojích o teritorium se stává, že některý ze samcú přijde o život. Při převzetí smečky nově příchozí samec (nebo samci) obvykle pozabíjí lvíčata ve smečce, lvice jsou pak schopny přijít brzy do říje. Každý samec se snaží předat potomstvu svoje geny a zajistit tak pokračování svého rodu. Nesmí ztrácet čas ochraňováním cizích lvíčat, protože průměrná doba, po kterou samec smečce vládne je kolem 2-3 let. Mladé samice většiou zůstavájí v rodné smečce, mladí samci ji opouštějí a nebo jsou vyhnáni vlastním otcem. Bratři spolu zůstávají a někdy se spojují se stejně starými samotářskými lvy a vytváří tak známé koalice lvích samců. Je pro ně potom snažší porazit v boji jiné lví samce, kteří mají své teritorium a svoje lvice. Lvi denně prospí a proleží až 20 hodin. Lví samci umírají buď v boji nebo se stávají samotáři a dožívají život v samotě. Někdy je také zabijí hyeny. Hyeny a lvi se nemají vůbec v lásce. Samice ve smečce jsou většinou různě zpřízněné a kojí lvíčata i od jiné samice.

Potrava a lov

Lvi loví většinou společně. Byly pozorovány případy, kdy při lovu spolupracují. Jedna část smečky se skrývá a druhá se kořisti ukáže a dokáže ji vehnat svým druhům ze smečky přímo do cesty. Samice uloví až 3/4 veškeré potravy smečky. Lví samci se přiživují na kořisti lvic a nebo i jiiných predátorů. Při zabíjení velké kořisti, je ale jejich síla nenahraditelná. Lvi se také ke kořisti umí neslyšně plížit a nebo skrytě čekají na procházející oběť. Pak prudce zaútočí (podle některých zdrojů dokáže běžet až 80 km/h) a kořist pronásleduje, jen zřídka víc než 100m.Úspěšnost lovu se odhaduje kolem 20-40%. Po dostižení oběti ji sráží na zem tlapou nebo se velkým skokem dostane na hrdlo, kde se také nejčastěji zakusuje. Oběť zabíjí většinou udušením a smrt je někdy velice zdlouhavá a jak je známo, tak kočkovité šelmy si při jídle dávají na čas a tak může velké zvíře umírat i několik desítek minut. Ostatní lvi pak zaživa žerou umírající zvíře. Na jejich omluvu musí být řečeno, že kořist je při tomto útoku v šoku a pravděpodobně nic necítí, stejně tak jako lidé v kritických okamžicích. Menším zvířatům někdy zlomí vaz nebo páteř a tak je pak i smrt rychlejší. Toto je v ostrém kontrastu oproti psovitým šelmám, kde je většinou do 10 minut kořist i sežraná. Některé lví smečky se specializují na lov velké kořisti. Jsou to obvykle početné smečky, které mají ve svém teritoriu dostatek například buvolů nebo slonů. Při lovu takto velké a nebezpečné kořisti může přijít o život i lev. Běžnou kořistí lva jsou antilopy, zebry, pakoně, gazely, ale i ptáci, plazi a malí savci. Dokáže zabít i žirafu, která se ale umí účinně bránit a dokáže lvovi roztříštit svým kopancem lebku. Lví samec dokáže spořádat na posezení až 45 kg masa a pak několik dní tráví. Při žrádle má přednost dospělý samec před lvíčaty a lvicemi. U kořisti strpí jen malá lvíčata. Když u kořisti překvapí několik lvic klan hyen, tak hyeny dokáží lvice odehnat, ne však v případě, že je přítomný dospělý samec. Lvi a hyeny se v podstatě vůbec rádi nemají a konkurenční boj o potravu, je velmi krutý. Lvi v některých oblastech až polovinu své kořisti ukradnou hyenám a hlavně lví samci při první příležitosti hyeny zabíjí. Mezi lvy a hyenami panuje, pokud to převedeme do lidského hlediska, něco jako nenávist.

Rozmnožování

Lvi se páří prakticky v kterékoli roční době. Samci z jedné smečky spolu v období páření bojují, ale jsou to většinou boje jen na oko a nebývají vážné, protože již dávno mají jasno o svém postavení. Bývá zvykem, že se lvice páří se všemi samci ze smečky. Pokud se však díky zápachu, který říjná samice vydává, přiblíží cizí lev, následuje tvrdý souboj, který může skončit i smrtí jednoho ze soupeřů. Říjná lvice se samcem oddělí od smečky a užívají si několik dní páření. Páří se přibližně každých 20 minut. V těchto dnech neloví a ani nežerou. Toto období je pro samce velmi náročné. Když se vrátí do smečky, lvice se někdy páří i s dalším samcem. Po 105-125 denní březosti se lvici narodí většinou 2-4 mláďata vážící 1-2 kg, která porodí někde v úkrytu a o samotě. Mláďata poměrně často stěhuje a přenáší je v tlamě. Ke smečce se vrací až když jsou lvíčata stará 6-8 týdnů. Úmrtnost mláďat je vysoká a až 50% se nedožije prvního roku. Některá zemřou na různé nemoci a jiné zabijí predátoři, hlavně hyeny. Lvice lvíčata odstavují v 7-10 měsících. Mladí lvi jsou samostatní ve věku kolem 16 měsíců. Lvice mívá další vrh zhruba za 2 roky. Malá lvíčata jsou skvrnitá a toto zbarvení se začíná pomalu ztrácet kolem třetího měsíce věku a kolem pátého roku mizí úplně. Některým lvům zůstává slabě viditelné po celý život.

Způsoby komunikace

hlasová:
čichová:
tělesná:



jaguár

31. října 2009 v 19:53 jaguár
  • žije v oblasti Střední a Jižní Ameriky a na jihozápadě USA v hustých lesích
  • jaguár jako jedna z mála kočkovitých šelem neuslyšíme řvát
  • při žraní kořisti leží
  • má nádrehně zbarvenou srst
  • loví sám , za kořist si vybírá nejrůznější oběti od vysoké zvěře až po ždrobne živočichy jakými například jsou: žáby, ryby a dokonce i želvy
  • své teritorium si ostražitě chrání
Tichý lovec
  • jaguár je velmi vzácným a tajemným živočichem , jehož teritoriem jsou deštné pralesy a lesy Střední a Jižní Ameriky
  • na lov je připravený jak svaly tak i skvrnitou srstí podobnou srti levharta
  • není vybaven pro dlouhé štvaní kořisti
  • potravu získává trpělivostí a silou
  • jeho kousnutí je velice silné
  • jaguáří relativně krátké čelisti jsou svírány hodně silným svaly, proto jeho čelisti dokáží prokousnout maso i kosti
  • loví za šera
  • za svou kořistí putuje několik kilometrů a dokonce sleduje kořist až ke břehu vody
Ohrožený druh
  • zdravý a dospělý jaguár nemá v přírodě nepřítele
  • jediným živočichem, který ho může ohrozit je velká anakonda
  • člověk je však něco jiného, původní obyvatelé Jižní Ameriky čas od času nějakého jaguára zabili, zpravidla ho měli v úctě, ale nepronásledovali ho
  • počet tohoto zvířete prudce klesl, když začal být lovec pro svou nádhrernou skvrnitou srst
  • Ikdyž byl trh s touto kůží na celém světě zakázán a zrušen ještě stále se jaguár ILEGÁLNĚ LOVÍ pro ČERNÝ TRH!!
  • dalším problémem proc jaguáři ve volné přírodě umírají je ničení přirozeného prostředí, ve ktarém žije Fotogalerie: Zvířata - Fotograf: Carlos - Fotografie: Jaguar

původ kočkovitých šelem

30. října 2009 v 15:56 kočkovité šelmy

Puvod kocek

Kočkovité šelmy patří mezi savce. První savci se vyvinuli z plazů před asi 200 miliony lety. Přibližně před 70 miliony lety začali savci získávat dominantní postavení, které mají dodnes. Vyvinulo se několik prvních masožravých čeledí, kam patřila i čeleď Miacis. Byly to šelmy velikosti lasičky až vlka. Tato čeleď měla předpoklady pro přežití a další vývoj, zatímco jiné čeledi vyhynuly.
Lebka šavlozubé kočky (Smilodon)
Rozkvětu dosáhli jedinci Miacis v období raných třetihor, před 60 - 35 miliony lety. Rozšířili se ze Severní Ameriky přes Beringovu úžinu do celé Eurasie. Postupně se z nich před asi 50 - 45 miliony lety vyvinuli předchůdci dnešních masožravých čeledí, včetně koček. První kočkovitá zvířata se objevila v eocénu před asi 40 miliony lety. Oproti ostatním druhům se vyvíjela velkou rychlostí a již v dalším období, v oligocénu se značně podobala dnešním kočkám. Zajímavou část rodokmenu koček tvoří kočky šavlozubé. Tato zvířata se vyvinula v různých částech světa nezávisle na sobě. Měla špičáky šavlovitého tvaru v horní čelisti, přičemž špičáky v dolní čelisti byly malé nebo chyběly. Tyto kočky téměř vyhynuly v období pleistocénu před 1,8 - 1 milionem let v Americe a v Eurasii téměř současně. Vyskytovaly se ale ojediněle ještě před 13 000 lety.
Dnes rozeznáváme tři rody koček zatímco ještě před 3 miliony lety se vyskytovalo na Zemi rodů mnohem více. Dnešní rody jsou Panthera, Felis a Acinonyx. Panthera jsou velké kočky mající na spodní části jazyku malou jazylku, která se volně pohybuje a díky níž mohou vydávat silné zvuky. Felis jsou menší kočky; mají pevnou jazylku - nemohou vydávat silné zvuky. Do čeledi Acinonyx patří pouze gepard, jenž má drápy, které nelze úplně zatáhnout.
Gepard (rod Acinonyx)
Dnes existuje okolo 40 druhů kočkovitých šelem.
Nejstarší známé důkazy o vztahu mezi člověkem a kočkou pocházejí z doby před 4 500 lety. Jedná se o obrazy koček malované na zdi hrobek, sošky koček a mumifikované kočičí ostatky. Narozdíl od většiny ostatních domácích zvířat, které si člověk záměrně ochočil pro jejich užitečnost, se kočky pravděpodobně samy rozhodly žít spolu s lidmi. Člověk přitahoval kočky díky houfům myší a krys, které se hromadily u obilných sýpek stavěných ve starém Egyptě. Tyto kočky patřily k druhu africké kočky plavé (Felis lybica) a staly se předchůdci dnešních domácích plemen. Egypťané však uctívali kočky ještě předtím, než začaly lovit v sýpkách. Věřili, že jejich bohové na sebe berou podobu kočky, aby mohli předávat poselství a věštby. Jak každá generace koček stále více zdomácňovala, začaly kočky sdílet domovy Egypťanů. Zabití kočky byl zločin trestaný smrtí. Do Evropy se kočka rozšířila především díky fénickým námořním obchodníkům, kteří ji rozšířili po celé oblasti Středozemního moře. O další rozšíření do severní Evropy se pravděpodobně postarali Římané. Kolem roku 200 př. n. l. se rozšířila do Indie a odsud na Dálný východ a do Číny.
Kočka domácí (rod Felis)
V průběhu staletí soužítí s lidmi zažívaly kočky úctu i zatracení. Zatímco Egypťany byly kočky zbožňovány, v křesťanstvím prosáklé středověké Evropě byly považovány za zvířata od ďábla a byly upalovány na hranicích. S nástupem novověku se opět staly oblíbenými. V období baroka byly kočky ozdobami salónů. S postupem času však obyčejná kočka začala být až příliš obyčejná a nadešla doba ušlechtilých koček. V 17. století se dostala do Evropy informace o dlouhosrstých kočkách chovaných v perské provincii Chorásán. Zprvu byly v Evropě všechny dlouhosrsté kočky známy jako ankarské kočky (podle tureckého hlavního města). Systematický chov, jak jej známe dnes, existuje v Evropě přibližně 150 let. První výstava koček na světě se konala v Londýně roku 1871. Zde bylo možno vidět i několik siamských koček, které byly v té době dovezeny do Evropy. Popisy této mutace pocházejí přibližně z roku 1500 z Ayudhy, tehdejšího hlavního města Siamské královské říše (dnes Thajsko). Chovatelé a milovníci koček se začali sdružovat do spolků, kde si vyměňují zkušenosti, pořádají výstavy, vypisují rodokmeny, vedou plemenné knihy a určují znaky plemen. Dnes existuje množství organizací chovatelů koček. V Evropě je asi nejznámější FIFe (Fédération Internationale Féline).

oblíbená kořist

8. října 2009 v 14:43 kořist
nejžádanější kořist
vsechny 3 velke africke kočky(lev,levhard,gepard)maji svuj jidelnicek ale mezi nejzadanejsi jidelnicek patri antylopa,gazela thomsnova a pakone.


vtipkuj

7. října 2009 v 16:33
vtipnější vyhrává
neboj se a vtipkuj

bleskovka2

7. října 2009 v 16:23 bleskovky
když lví samciloví společne,je skupina nazývána
a)koalice
b)sdružení
c)společnost

čím se rozlišuje levhard a gepard?

jak jí lvi?
a)1samci
b)1samice
c)1mládata

ok,čau

hodnot

7. října 2009 v 15:39 bleskovky
libi se ti muj blog?

mas rad(a) šelmy?

mas zvire?

jestli jo jake a jak se jmenuje

libi se ti vlci?

jestli jo zajdi na www.vrnici.blog.cz

libi se ti psy

jestli jo zajdi na www.1.SB-roni.blog.cz

libi se ti vsechna zvírata?

jestli jo zajdi na www.zzllss.blog.cz

libi se ti žraloci?

jestli jo zajdi na www.zraloci-trojka.blog.cz

moje diplomy

7. října 2009 v 15:26 diplomy

bleskovky

6. října 2009 v 19:57 | hanysek |  bleskovky
největši kočkovitou šelmou v africe je
a)lev
b)levhart
c)gepard

mladí levhardi jsou často zabíjeni
a)lvy
b)svými rodiči
c)jeden druhým

pseudoailurusje zvíře známé jako
a)kočka se šavlovitými zubi
b)jeskyní lev
c)prakočka

nejvišší rychlost geparda je
a)45mil zah.
b)55mil zah.
c)65mil zah.

lvouni

6. října 2009 v 19:38 lev

tygři

6. října 2009 v 19:07 tygr