Tento blog je věnovaný kočkovitým šelmám
Adminka blogu
hanysek

irbis horský

3. listopadu 2009 v 15:21 |  irbis
irbis
Sněžný levhart, jeden z živočichů typických pro Tibet, je dnes na seznamu ohrožených druhů. Co o tomto živočichu víme?
Sněžný levhart, v zoologickém názvosloví irbis (lat. Uncia uncia, tib. sa), patří spolu s levharty, tygry nebo lvy a dalšími velkými kočkami do čeledi kočkovitých. Podobně jako ostatní levharti má irbis tělo dlouhé 100 až 130 cm, v kohoutku má výšku 60 cm. Samci váží asi 55 kg, samice 35 - 40 kg. Od běžných levhartů jej však odlišuje barva srsti a široký, dlouhý ocas. Srst má světle šedou s nádechem dožluta a s tmavošedými skvrnami. Může být až 12 cm silná, takže je dobře chráněn před chladem. Proti chladu jej chrání i ocas - až jeden metr dlouhý -, který dokáže omotat kolem těla. Hlavní funkcí ocasu je však pomáhat levhartovi při pohybu s rovnováhou.
Irbis se náročnému prostředí přizpůsobil i jinak: Pohyb po sněhu bez zabořování mu umožňují široké tlapky s měkkými polštářky, zatímco pohyb ve skalnatém terénu mu zase umožňují krátké přední končetiny a dlouhé končetiny zadní. V řídkém vzduchu může existovat díky zvětšené nosní dutině a dobře vyvinutým prsním svalům.
Vyskytuje se na velkém území ve Střední Asii od Afghánistánu po jezero Bajkal a východní Tibet - především v pohořích na Tibetské náhorní plošině a jejím okolí, v Tchien-šanu, Kchun-lunu a v pohořích v Sin-ťiangu. Odhaduje se, že jeho celková populace v roce 1996 čítala 3500 až 7000 kusů, z nichž 2000 až 2500 žilo v Tibetu. Obývá suché a polosuché křovinaté oblasti, travnaté porosty, step a jehličnaté lesy ve výšce 3000 až 4500 metrů. V Himálaji se však vyskytuje ve výškách i více než 5500 m, zatímco v severní části bychom jej našli i ve výškách 600 - 1500 m. Většinou se zdržuje ve skalnatém terénu.
Sněžný levhart je příležitostný predátor, schopný usmrtit kořist třikrát těžší než je sám. Jeho hlavní kořistí je kozorožec horský a nahur modrý, loví však i antilopy, jeleny, vlky, menší živočichy jako svišť, pika, zajíci, malí hlodavci a ptáci. Je-li kořisti nedostatek, stává se, že sněžný levhart zaútočí na domácí zvířata.
Aktivní je především za úsvitu a soumraku. Samci a samice žijí samostatně. Dospělosti dosahují ve věku dvou až tří let. Mláďata se rodí nejčastěji v květnu a červnu a v jednom vrhu je až pět mladých, většinou však dvě nebo tři. Oči otevírají až po jednom týdnu nebo i později, ale od věku dvou měsíců jsou mláďata velmi čilá. Matku opouštějí po přečkání první zimy, kdy také začínají samostatně lovit. Ve volné přírodě se dožívají věku 10 až 12 let, v zajetí až 21.
Sněžné levharty nejvíce ohrožuje pytlačení. Jsou loveni kvůli kožešině, kostem a dalším částem těla. Jejich kosti se totiž používají v tradiční čínské medicíně - někdy jako náhražka tygřích kostí. Po jejich kožešině je na černém trhu velká poptávka, takže se prodávají za trojnásobek ceny běžné levhartí kožešiny. Kromě toho sněžné levharty někdy usmrcují pastevci, kterým za nedostatku potravy decimují stáda. Neméně důležitým faktorem je zmenšování a znehodnocování jejich přirozeného prostředí.
Podle The Endangered Mammals of Tibet, DIIR 2005
Mohlo by vás zajímat:
- Irbis se vyskytuje ve 12 zemích: v Afghánistánu, Bhútánu, ČLR, Indii, Kazachstánu, Kirgizstánu, Mongolsku, Nepálu, Pákistánu, Rusku, Tádžikistánu a Uzbekistánu.
- Doskočí do vzdálenosti až 10 metrů, což je šestinásobek délky jeho těla.
- Figuruje v Červené knize ohrožených druhů IUCN jako "ohrožený" druh, tedy ve stejné kategorii jako např. panda velká nebo tygr. Je zařazen do přílohy I úmluvy CITES, tzn. obchod s tímto druhem je v signatářských státech zakázán.

Velikost

Délka těla dosahuje s ocasem 180 - 220 cm, z čehož na ocas připadá 80 - 100 cm. Dospělý irbis může vážit 30 - 70 kilogramů, samci jsou mohutnější než samice.

Popis


Od ostatních velkých koček se liší mnoha znaky. Nápadné jsou dlouhé zadní končetiny, uzpůsobené ke skákání a velmi dlouhý ocas. Typická je široce stavěná lebka s klenutým čelem. Prostorná nosní dutina je přizpůsobením k vysokohorským podmínkám a pomáhá mu ohřívat vdechovaný studený vzduch. Zbarvení srsti je světlé, žlutošedé až světle okrově šedomodré. Kresba je černá tvořená okrouhlými plnými skvrnami a prázdnými rozetami. Srst je velmi dlouhá, v zimě dosahuje délky až 6 cm, v létě do 4 cm, osrstěné jsou i tlapy.

Ekologie


V poměrně chudých horských podmínkách mají jeho teritoria rozlohu až několik set km2, někdy se uvádí i více než 1000 km2. Obývá hory ve výškách 2000-4000 m n.m., v zimě sestupuje i mnohem níže, kdežto v létě není neobvyklé jej zastihnou až v 6000 m n.m. Je známý svými akrobatickými skoky, kterým se nemůže rovnat žádná jiná velká kočka. Dokáže překonat kolmé skalní stěny jen po několika výčnělcích. O jeho chování v přírodě není příliš mnoho informací. Na lov se vydává především v noci. Ve dne se ukrývá v křovinách, skalních rozsedlinách nebo jeskyních. Kořist uchvacuje ze zálohy, kde na ni číhá na příhodném místě nebo se k ní blíží plížením a v konečné fázi ji napadne dlouhým skokem. Loví převážně horské kozy a ovce, tahry, kozorožce, kabary, sviště, větší ptáky, divoká prasata a menší druhy savců. V nouzi se spokojí i s hlodavci nebo napadá domácí zvířata. Člověka napadne jen ve výjimečných případech, kdy se cítí ohrožený. Jinak se mu raději vyhne a případy lidožroutů nejsou známé. Svá teritoria označuje především močí. K páření dochází v jarních měsících, samice je březí 90 - 103 dnů. Nejčastěji rodí v dubnu až červnu 2 - 3 mláďata, jen výjimečně jich může být až 5.

Rozšíření

Obývá vysoké hory Střední Asie, najdeme jej v Himálajích, Pamíru, Altaji a Ťan-Šanu. Žije tedy od břehů Bajkalu až po Mongolsko, Nepál a Tibet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

libí se ti irbis?

strasne moc 66.7% (2)
jo 33.3% (1)
nic moc.. 0% (0)
ne 0% (0)
je to humus 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama